Leader Fox Waco

Nový model elektrokola pro příští sezonu nenabízí pouze netradiční design, ale hlavně sází na kompaktnost celku pohonu, napájení a rámu, což zaručilo mnohem lepší jízdní projev.

Tichý motokros
     Elektrokolo určené do terénu musí být vyvážené, a toho nelze dosáhnout jinak, než vhodným rozložením všech prvků pohonu. Model Waco sází na zcela novou koncepci rámu, osazenou motorem Tranz-X z nejvyšší řady Superior. Duralový rám je speciálně upravený od poloviny předního trojúhelníku, aby pojal jak motor s klikami, který je uchycen trojicí šroubů, tak horizontálně umístěnou baterii s držákem kolem sedlové trubky. Toto uchycení baterie je maximálně bytelné, takže jsme neměli strach, že bychom ji v terénu někde utrhli, nebo vyklepali, navíc ji lze z držáku snadno vyjmout pouhým vytočením do boku.

Díky umístění obou nejtěžších prvků pohonu do středu rámu došlo k perfektnímu vyvážení přední i zadní partie. Motor má parametry 250 W, 36 V a Li-Ion baterie má v tomto případě kapacitu 10 Ah. Unikum celého systému je trojice převodníků s integrovanou volnoběžkou, takže lze klikami začít otáčet dozadu, a převodníky přitom ještě dobíhají jednu čtvrtotáčku pod záběrem motoru. Celý systém je ovládán z řídítek, kde lze tlačítky měnit zobrazované hodnoty na displeji nebo volit jeden ze tří modů účinnosti motoru.

Jestliže jsme zmínili kompaktnost celého systému pohon-kolo, pak musíme začít jízdními vlastnostmi samotného kola. Vzpřímený posed jednoznačně nahrává výletníkům, ovšem co do celkové geometrie, je kolo ideálně vyvážené. Nebýt hmotnosti dané pohonem, šlo by o velice dobře ovladatelný bike, který jednak velmi dobře zatáčí, a nechá se snadno navést i do ostřejší zatáčky, ale na druhou stranu v rychlejších pasážích nerozhodí jezdce nějakou jankovitostí. Celkově vyvážená geometrie pak spolu s pohonem nabídla velice zajímavý jízdní projev, kdy jsme kolo opravdu nešetřili a absolvovali s ním třeba i náročný technický single track, kde běžně jezdíme spíše celoodpružené modely s vyšším zdvihem.

S prvním šlápnutím do pedálů bylo jasné, že motor zabere kvůli asistenci až po jedné otáčce klik, kdy se aktivuje senzor uvnitř. Rozjezd byl ovšem i bez zapnutého motoru překvapivě lehký, kolo disponuje velice lehkým jízdním projevem, což motor ještě znásobil. Pohon klik má výhodu v tom, že jezdec necítí žádný tah od předního ani tlak od zadního kola. Síla do klik je přirozená, při šlapání tak není nijak narušen projev kola, ačkoliv zadní kolo je vzhledem k výkonu pod silnějším záběrem, než je cyklista běžně zvyklý. Na blátě nebo v prudkém výjezdu je tedy nutné kontrolovat adhezi zadního kola, aby nešlo pod záběrem nechtěně do smyku na kluzkém podkladu. Strmá stoupání pak znamenají balancování s těžištěm, aby bylo zadní kolo dostatečně zatížené, ovšem zároveň jsme museli být dostatečně položeni na řídítka, aby se kolo nestavělo kvůli záběru na zadní. S plnou účinností motoru a přišlápnutím si ve stoupání tedy nebyl problém jet kousek po zadním. Jakmile jsme našli ideální pozici v sedle i mimo něj, byla radost užívat si snadnost šlapání i do kopce. Motor díky senzorům nepomáhá stále stejně jen vzhledem k rychlosti otáčení klik, jako u systémů s magnetem na ose, ale jeho účinnost se mění se silou šlapání. Zatímco u klasiky stačí otáčet nohama skoro naprázdno a motor vás rozjede naplno, tady účinnost motoru narůstá s intenzitou záběru do pedálů. Na nejtěžší převod do stoupání motor zabíral účinněji než při zařazeném nejlehčím převodu. Systém tedy vyhodnocuje jak frekvenci šlapání, tak krouticí moment a celkovou rychlost. Velice dobře patrné to bylo při zařazení třeba jen o jeden stupeň na kazetě, kdy se okamžitě intenzita síly motoru změnila. Řazení samo o sobě je díky neustálému tahu řetězu vzadu celkem bez problémů, ale je slyšet výraznější cvaknutí po dosednutí řetězu, na klikách je pak třeba zvolnit, aby motor na chvilku ubral, nebo se vypnul, a pak přeřadit. Sice se dá řadit i v záběru, ale bylo vidět, že ozubení převodníků zbytečně trpí, výrazně by to tedy zkrátilo jeho životnost.


S vhodně zvoleným převodem jsme si na technické trati doslova užívali každý výjezd, kdy stačilo včas otočit pod záběrem klikami, aby zadní kolo zabralo, a mohli jsme jej zdolat bez větší námahy. Na druhou stranu na rovině nebo před sjezdem byl každý impuls motoru znát na celkové setrvačnosti kola, které tak bez problémů drželo rychlost ve sjezdech. Propojení přední brzdové páky s motorem ovšem systém vyřadí, pak už jsme pouze brzdili jen o několik kilogramů těžší klasický bike. Díky umístění pohonu v těžišti byla ovladatelnost ve sjezdech perfektní, a nízko umístěné těžiště občas nutilo v terénu vybírat cestu s rozvahou, abychom si pedálem neškrtli o vystouplý kámen či kořen. Jízdní vlastnosti tedy hodnotíme na jedničku, bike je hodně zábavný a výkonný, takže v terénu si jezdec užije i do kopce, a díky dobré geometrii, perfektnímu rozložení hmotnosti a citlivému odpružení se nemusí bát ani směrem dolů.Výdrž baterie byla při osedlání jezdcem s hmotností 90 kilogramů celkem 35 kilometrů, to jsme ovšem jeli celkem čtyři delší stoupání a čtyři sjezdy a několik kilometrů po rovině. To vše v kombinaci většinou středního a nejvyššího módu účinnosti. V terénu dostal bike opravdu zabrat, takže po rovině nebo v mírně zvlněném terénu bude dojezd ještě delší. Výhodou pro jezdce je možnost zobrazení dojezdové kapacity na displeji, kde může ještě přepínat mezi rychlostí, celkově najetými kilometry nebo aktuálně najetou vzdáleností. Dojezdová kapacita se ale dost rychle mění vzhledem k převodům, rychlosti, sklonu trasy a účinnosti šlapání. Takže i když nám ve finále ukazoval po výjezdu displej dva kilometry dojezdu, ještě jsme po rovině dalších pět najeli.

Ačkoliv nejsme vyložení zastánci „sportovního elektrobikingu“ v terénu, musíme uznat, že dobře vyvážený bike s pevným uchycením baterie a pohonem v klikách nabídne hodně zajímavé zážitky z jízdy a přinese nový požitek i ze stoupání. Testovaný model bude určitě zajímavou alternativou pro ty, kdo nechtějí elektrokolo jen jako dopravní prostředek, ale chtějí jezdit bez omezení téměř všude.